Vesty, vesty, vestičky

08
Dubna

Dřív jsem si nikdy nemyslela, že bych mohla být vestový typ, ale teď vím, že jsem. Čím taky jiným ovzláštnit starou dobrou bílou košili, když už jste ji na sobě tisíckrát měli a chcete si jí vzít znova. Někdy ji zas můžete naopak vzít na tričko a hned to vypadá líp (tak nějak sofistikovaně), ale někdy taky ne. Když už nic jiného, vesta funguje jako nosič různých broží a jiných cetek, které si nechcete zapíchat do drahé blůzky.

Já mám vesty čtyři a dvě z nich jsou ušité. Třetí je vintage po mamce a čtvrtá je ze sekáče. Obecně se mi na vestách líbí to, že sežene tolik různých střihů a stylů, že se pak hodí ke všemu. Dříve byla vesta součástí obleku nebo kostýmu, dnes ji taháme samotnou a třeba i z džínoviny.

První vestu jsme dali ušít jen proto, že švadleně zbylo dost látky od šití džínů. Zželelo se nám toho kusu a tak jsem měla takový malý kompletek, který jsem ale dohromady nikdy nenosila. Dříny už dávno upadly v zapomnění, ale vesta žije dál. Líbí se mi na ní výrazné štepování a velké dřevěné knoflíky. Zdá se mi to trochu takové country styl, ale nic podobného v šatníku nemám, tak proč ne.

Druhá moje ušitá vesta je ještě starší. Její autorkou je moje maminka, která mi tím splnila přání po kousku v pánském stylu. Na stylovou černou vestu jsme našli fajn lehce proužkovanou látku a šití vesty s podšívkou mohlo začít. Práce bylo dost, ale vestu dodnes mám a nosím. Sice mi nedošlo, že v bílé košili a černé vestě budu vypadat jak číšník, ale když se to dobře zkombinuje, tak si tak připadám jen občas.

• Módedáma
• 1 komentářů
• Kategorie: Z mého šatníku
• Tagy: móda, šití, design, jaro, léto, nápady, šití na zakázku, domácí šití

Zpět na přehled článků

Komentáře