Šaty č. 1
06Února
Do doby, než jsem se začala chystat na maturitu, jsem doma měla jenom šaty taneční. Najednou ale bylo potřeba vybavit se na velkou společenskou akci – na maturitní ples. Většina spolužaček začala navštěvovat osvědčené půjčovny, my s mamkou jsme začaly objíždět obchody s metrovým textilem. Nevěděla jsem, co chci, ale věděla, co nechci. Na svůj maturitní ples jsem nechtěla jít ve vínových šatech princeznovského střihu nebo klasické černé.
Bez ohledu na trendy se mi tou dobou začala líbit zelená a zdálo se mi, že k běžným společenským barvám je to pěkný kontrast. Dál jsme řešily materiály. Satén jsme zavrhly mezi prvními, protože je na něm vše vidět a mačká se (nebo alespoň ten, co se tu prodává). Takže jsme vymyslely taft, nejlépe s nějakou úpravou. V Hradci Králové jsem nakonec objevila to pravé – zelený vrapovaný taft.
Jako každý běžný smrtelník, který jde ke švadleně poprvé s plesovými šaty, jsem si přinesla malý obrázek šatů z nějaké přehlídky Chanelu. Šlo pouze o střih šatů za krk, ale nakonec jsme okopírovali i doplněk – krjakové šněrovací rukavice. V tomto případě nám hodně pomohla švadlena, protože střih si sama vypracovala a navrhla detaily a provedení šatů. Zajímavé bylo například otočení látky v oblasti prsou, kde je krepování položeno vodorovně. Kvůli tanci mi sukně dole rozšířila.
Při pohledu zblízka je vidět, že se mi vršek skrytého zipu lehce odpáral. Rukavice už také drží jen silou vůle. Šaty mám už sedm let a za tu dobu jsem toho v nich stihla hodně, mimo jiné i ten maturitní ples. Zelené plesovky mě vyšly na dva tisíce s ušitím i látkou, takže ta investice rozhodně stála za to. Letos je opravím na jejich poslední sezónu a příště už je nahradím něčím novým.
- 0 komentářů
- Kategorie: Z mého šatníku
Napište svůj komentář.