„Mám rád knoflíky, ale v přiměřeném počtu...“

03
Ledna

Stylové téma jsem chtěla začít stylovým způsobem. Takže jsem si pro tuto příležitost vyhledala citát George Gordona Byrona. Knoflík – řeklo by se taková drobnost. Jenže když ho ztratíte během dne, může vám pěkně zavařit. Od pradávna slouží knoflík i k jiným věcem než jen k zapínání oděvů. Svého času se podle knoflíku dala určit i společenská třída. Střední stav a úředníci nosily látkové knoflíky, šlechta měla zapínání ze zlata. Určitě vás ale napadne spojení knoflík a oděvní doplněk. Módním trendům v každé době podléhá jeho velikost, tvar, materiál i umístění na šatech.

Knoflíky jsou známé od pravěku, ale jejich význam stoupl až v gotice. První knoflíky byly hliněné, kostěné či ze zvířecích zubů. Později je lidé začali vyrábět ze dřeva, kůže a kovu. S rozvojem průmyslu se přidaly skleněné a porcelánové knoflíky, kterými se mimo jiné proslavila i Míšeň. Jako samoúčelná ozdoba pánského obleku se knoflíky rozšířily v rokoku, kdy je využívali více pánové než dámy. U nás se na konci 18. století stalo vyhlášenou oblastí na výrobu knoflíků Jablonecko. Skleněné knoflíky se od té doby vyvážejí do celého světa.

S nástupem umělých hmot ustoupila výroba knoflíků z přírodních materiálů. Po opadnutí prvotního nadšení se lidé vrátily k původním materiálům a z plastu se začaly vyrábět knoflíky podléhající fantazii návrhářů a potřebám módního průmyslu. Knoflíky seženete v každé galanterii, ovšem s jejich výběrem je to v současnosti horší.

• Módedáma
• 0 komentářů
• Kategorie: Po očku
• Tagy: móda, šití, design

Zpět na přehled článků

Komentáře